Každý člověk má jiné představy o kráse. A je tomu dobře, protože kdyby tomu tak nebylo, svět kolem nás by byl až příliš uniformní.
Někteří muži shledávají krásnými ženy štíhlé, někteří oblých tvarů. Nejinak je tomu v umění. Pro někoho je naturalisticky ztvárněná louka s pasoucími se jeleny vrchol umění a originál Picassa nevkusná záležitost.
Portréty Viktora Bauera
Povězme si příběh o dvou portrétech rytíře Viktora Bauera. Viktor Bauer byl výjimečný muž nesmírných kvalit. Ovládal mnoho světových jazyků, procestoval celý svět, byl velmi úspěšným podnikatelem. Byl také plodným spisovatelem, mimo jiné jako jeden z prvních poukázal ne nebezpečí blížícího se antisemitismu. Jeho jméno si jistě vybaví především obyvatelé Brna (kde měl své podnikatelské aktivity) a Kunína (kde měl své letní sídlo a kde trávil značnou část roku). V Kuníně také trávil svůj čas, když v roce 1939 přijelo gestapo s úmyslem muže zatknout. Nicméně rytíř Viktor Bauer byl toho času již velmi nemocný, měl rakovinu a proto ho nechali umřít doma. Tento velmi vzdělaný muž si vzal ženu ne zcela vhodnou. Jeho manželkou se totiž stala barová zpěvačka.
Svého času byl Viktor Bauer velmi známou až slavnou personou a malíři měli velký zájem o to portrétovat jej.
Mezi ně patřili také slavní malíři Oscar Kokoschka a Egon Schiele. Když oba malíři ukázali své portréty manželce, neváhala dát najevo své znechucení. Expresionismus a surrealismus pro ni představovaly prázdné pojmy a tak viděla jen, že si manžel není ani dost málo podobný a že ho poznává jen na základě manželových knoflíčků na rukávech. Portréty Kokoschky i Schieleho odmítla. Asi by byla velmi překvapena tím, že portréty obou malířů dnes mají astronomickou hodnotu a potomci by si mohli přijít k nemalým penězům. Inu není krása jako krása.
