Jedná se o neurodegenerativní onemocnění mozku, které postihuje základní kognitivní funkce, jako je paměť, pozornost a myšlení. Příčina ještě není zcela známa, ale nejrizikovějším faktorem vědci zatím shledávají věk a dědičnost. Objevuje se především u osob starších 65 let a s věkem roste i riziko výskytu, ale mohou zde být i výjimky.
Příznaky:
· Zapomínání pojmů – osoba si při konverzaci nemůže vzpomenout na určitá slova, takže je různě popisuje a obchází.
· Ztráta krátkodobé paměti – zapomíná na to, co dělala před pár minutami, hodinami nebo dny, přičemž často vykládá zážitky ze svého dětství a ze své minulosti.
· Opakování konverzace – osoba si již nepamatuje to, co komu řekla a často se opakuje.
· Dezorientace v čase – je zmatená, ztrácí přehled o čase, neví, jaké je datum, roční období atd.
· Dezorientace v prostoru – ztrácí se v různých situacích. Může jít například do obchodu, ale najednou zpanikaří, protože zapomene, kde je a jak se tam dostala.
· A další příznaky.
Prevence:
· luštění křížovek
· čtení knih
· zdravý životní styl
· procházky, sport
· neustálé zaměstnávání se, aktivity, koníčky
· přemýšlení, učení se novým věcem
· univerzity třetího věku
Alzheimer má několik stádií. V rané fázi je zapomínání a dezorientace teprve v mírném stavu, takže si blízcí přátelé a příbuzní příznaků nemusí ani povšimnout, přehlédnou je nebo je připisují přirozenému procesu stárnutí. Když se ale osoba začne zhoršovat, je třeba co nejrychleji navštívit lékaře, který provede vyšetření. Tato nemoc je nevyléčitelná, ale existují léky, které zmírňují příznaky v počátečních stádiích. V terminálním stádiu postižený přestává mluvit, nedokáže se sám najíst, zajít si na záchod, nepoznává svou rodinu a stává se zcela závislý na pečující osobě.
Pro lidi trpící Alzheimerem jsou určeny domovy se zvláštním režimem, kde se jim dostává odborné péči a pomoci. Domovy se zvláštním režimem bývají často spojené s domovy pro seniory, kde jim jsou vyhrazena určitá patra. Důležitá je spolupráce rodinných příslušníků se sociálním zařízením, jelikož blízcí postiženého znají, vědí, co má rád, na co reaguje a mohou s ním tak lépe pracovat. Pracovníci se je pak snaží aktivizovat různými činnostmi, jako je poslouchání hudby, zpívání, vycházky atd.