Jako u čtení jsme se psát naučili hned v první třídě na základní škole, proto to umíme úplně všichni. Podle dostupných informací je gramotnost v českých zemích větší než 97%, což je dobře.
Psaní je pro nás již dnes úplně samozřejmá věc, jelikož bychom se bez něj neobešli. Píšeme všude a každý den. Když si něco vyhledáváme na internetu, píšeme zprávu či dopis, apod. mohli bychom vyjmenovávat donekonečna.
K psaní se váže i spousta pracovních profesí. Je spousta lidí, kteří se tím i živí. Můžeme mluvit například o spisovatelích, kteří napíší nějakou svou novou knihu, co bude jednou slavná. Kdyby neuměli psát, nemohli by existovat. Další jsou lidé jako já, tzv. „copywriteři,“ kteří píší různé články či zajímavosti na internet. Kdybychom nezvládali psaní, prostě by to nešlo.
K psaní se také vždy, a to úplně v každém jazyce, váže pravopis a interpunkce. U nás v českém jazyce to je opravdu velmi těžké, ba i skoro nejtěžší. Máme tolik pravidel pravopisu a interpunkce, že se nám to ani nezdá. V pravopise si musíme hlídat vyjmenovaná slova, shodu podmětu s přísudkem, vzory, atd. U interpunkce věty hlavní a vedlejší, několikanásobné větné členy, apod. Spoustě lidem, a přiznám se, že i já občas váhám, to může dělat problém. Sama má paní učitelka na základní škole mi řekla, že občas je to hlavně o citu pro jazyk a neexistuje pevné pravidlo, a především zdůraznila, že se to týká hlavně přívlastku volného a těsného.
Je spousta lidí, která preferuje klasické psaní propiskou na papír a odesílání dopisů, ale dnes se již spíše vyplatí psát vše na počítači. V každém zaměstnání po nás budou chtít psát skoro vše elektronicky a má to také několik důvodů. Například pokud umíme psát „všemi deseti,“ napíšeme to, co potřebujeme několikrát rychleji a také nám již program je schopen i sám zkontrolovat pravopis. Ještě si zmíníme, že jsme se jistě někdy setkali s tím, že po nás někdo nebyl schopen přečíst, co jsme napsali. To se nám na počítači nestane.