Kosatce patří mezi rostliny, které měly na zahrádkách už naše babičky a vyvolávají v nás vzpomínky na dětství. Od těch dob, přibylo několik kultivarů s pestrými barvami. Nejrozšířenější jsou velkokvěté zahradní kultivary kosatce bradatého. V době květu dorůstá rostlina až do impozantní výšky jednoho metru. Rostliny kvetou různobarevně v květnu a v červnu. Květy mají vnitřní vzpřímené okvětní lístky stejně velké jako vnější převislé lístky.
Sazenice si tvoříme dělením trsů po odkvětu rostlin v době od poloviny července, do konce září. Ponecháme jen nejmladší část oddenku s novými kořeny a starou část odřízneme. Abychom zamezili chorobám, namočíme oddenek na půl hodiny do roztoku hypermanganu nebo ve vhodném mořícím fungicidním prostředku. Rostliny vysazujeme půl metru od sebe na slunné anebo mírně zastíněné místo tak, aby oddenek byl jen lehce pod úrovní zeminy. Pokud bude moc hluboko, nevykvete. Kořeny nezkracujeme. Kosatce milují půdu s dostatkem vápna a fosforu. Vyhneme se zasazení do čerstvě obohacené půdy hnojem a kompostem, protože by oddenek mohl začít vyhnívat. Rostliny nesnesou v zimě vlhkou půdu, proto jim vybereme suché stanoviště, které se svažuje k jihu a během zimních měsíců jim můžeme udělat provizorní stříšku.
Pokud je zahradu ve vlhčí oblasti, lépe se tam bude dařit nižším kultivarům (ze skupiny Nana a Media), které jsou i odolnější vůči nemocem. Do skalek je zase nejvhodnější nízký kosatec, který se dorůstá výšky pouhých 10-15 cm a kvete modrofialově nebo světle žlutě. V kyselé vlhčí a humózní půdě se daří kosatci Kaempferovu, který je vysoký asi 70 cm, má užší listy a všechny okvětní lístky má rozložené do plochy. V létě snese opravdu hodně vlhka, a proto může být i na okraji jezírek nebo potoků. V zimě také vyžaduje půdu bez zamokření. Za zmínku stojí ještě méně vysazovaný kosatec sibiřský, který kvete modře v červnu a sázíme ho alespoň 2 cm pod povrch hlíny v září a říjnu.
